Důležitý nález a lekce lettrismu

Tentokrát budu psát já. Naši reportéři totiž tvoří. A v tom není dobré je rušit.

Sotva jsme odešli z archivu, schovlai jsme se do stínu olší na břehu Ohře. Nejprve jsme napsali člnek, abychom měli splněno denní penzum, potom jsme se oddali vodním hrátkám. Vedro bylo totiž nemilosrdné.

Těsně před obědem, ochlazení a odhodlaní, jsme zašli k bystřickému můstku, abychom zjitili, proč nás indicie odkazovala na bydliště Ilse Weiss. Jenže ouha! Na place se zrovna rozložili kolotočáři! Nevzdali jsme se a prošmejdili koryto pod můtkem, ohledali jsme i zdi. Není někde uvolněný kámen? A jak to tak bývá ve správných dobrodružných příbězích.....byl. Všimla si ho Sára. Trochu se bála do otvoru sáhnout, ale nakonec vylovila kovové pouzdro. A když jsme ho otevřeli - papírek! Na něm kresba a slovo "aussichtsturm".

Zase nějaká indicie. My se jich nezbavíme....

Spěchali jsme na oběd, při kterém ještě reportéři stačili zjistit informace o posledním jménu . Serner. Byl to spisovatel, dobrodruh a zakladatel dadaismu. Walter Serner. Maturoval na zdejším gymnáziu a věnoval se i lettrismu.

Takže rychle do sebe nacpat oběd a přitom zavolat kamarádce. Nikče Dunkové, učitelce na ZUŠ, gymnáziu a vývtarnici. Než jsme se najedli, dala věci dohromady a než jsme skončili s obědem, byla na Střelnici, kde začala písmenková jízda. 

Reportéři dokončují práci. Mají za sebou další náročný den. Pod žhnoucím sluncem odvedli dobrou práci. Jejich šéfredaktor má radost.

A mimochodem - ten obrázek se slovem nás přivedl na nápad. Další stopa by mohla být na Hradišti u Černovic. Jsou tam fosilie listů a taky tam ve 30. letech stála rozhledna. Takže zítra den v lese. Alespoň se vyhneme sluníčku.

Martin Šíl