Když je to blbý, můžu si za to sám...

Rozhovor s režisérem a herečkami filmu Andílci za školou. S kým jsem si povídal?

Andrea Čudová (bruneta): Aktuálně studuje herectví na konzervatoři, vystudovala bakalářský obor chemie na přírodovědecké fakultě UK.

Eva Matějovská (blond): studuje PF HV a sbormistrovství

Jan Lengyel: režisér a producent (Bastardi 2)

Film je vlastně adaptace divadelního muzikálu, který se hrál v pražském Divadle Broadway. Texty psal Lou Fanánek Hagen. Pro film pak Michal David (autor hudby) dopsal nějaké další písně a také scénickou hudbu.

Jak rády se na sebe díváte?

Andrea:
Pro mě je nejdůležitější zpěv, bylo super spojit zpěv, tanec a herectví. Nemyslím si, že bych byla nějaká hodně dobrá herečka. Kdyby ale přišla nějaká další herecká příležitost (mrká na režiséra), tak bych se rozhodně nebránila.

Co vás tak lákalo na tom převést divadlo do filmu?

Jan:
Za to vlastně může Eva. Známe se už poměrně dlouho a jeden čas mě dlouho lákala na muzikál, který tehdy nastudovala v Nové Pace se svým gymplem. Mě se nechtělo... Znáte to, ale zas jsem ji nechtěl zklamat. Ale ona se nedala, byla strašně urputná, takže nakonec jsem se jel podívat. A vůbec jsem nevěděl, o co jde, co je to za představení. Seděl jsem v hledišti, říkal si, že to vůbec není špatné a pěkně udělané. Nacvičila to se spolužáky, neherci, ale fungovalo to moc dobře. Při děkovačce jsem jí dal kytičku a před všema těma lidma jsem se Evy zeptal: A tu hudbu, tu jsi dělala taky ty? Když mi řekla, že to je Michal David, tak jsem vypadal jako totální blbec. Cestou domů mi to v hlavě začalo šrotovat.

Jak dlouho to trvalo. Myslím od prvního nápadu až do realizace?

Eva:
On mi Honza volal hned druhý den a říkal, že z toho chce natočit film. Myslela jsem si, že to jsou jen řeči, ale za rok mi volal s tím, že bude casting.

Takže to šlo rychle.

Jan:
No docela ano.

Eva:
On Honza je muž svých činů. Takových lidí, co slibují, je hodně, co slibují. Ale on to opravdu dotáhl a realizace vůbec nebyla jednoduchá. Těsně před premiérou nám do toho ještě přišel kovid, takže velká komplikace.

Jan:
Kovid nám do filmu hodil opravdu vidle. My byli připravení jít do kin v březnu 2020. Premiéra měla být 19. března, ale 11. března vláda zavřela zemi a my mohli peníze za kampaň hodit do záchodu. A teď po kovidu se dost změnilo chování diváků. Všichni čekají, až to bude na Netflixu a onlinu.

Možná není divu, když se jim dva roky vtloukalo do hlavy, že mají žít jenom online...

Jan:
To jo, ale pro filmaře a kina to vážně není dobrá cesta.

Co vás na tom filmu nejvíc baví?

Andrea:
Teď, když je hotový nebo při natáčení?

Vezměme to popořadě. Zrovna teď běží vedle na plátně, baví vás?

Andrea:
Baví, rozhodně baví. Myslím si, že v průběhu natáčení jsme byli skoro rodina. Většina nás nebyla z Prahy, žili jsme spolu. Moc ráda na to vzpomínám. Pro mě to bylo zlomové. Mezi natáčením a promítáním utekly 4 roky a mě spousta věcí a scén vypadla z hlavy. Ale film má krásný písničky, má svojí cílovku, má rytmus. Sama na sebe tedy moc nekoukám, jsem dost sebekritická, ale taky doufám, že jsem od natáčení zase urazila kus cesty. Ale to posoudíme třeba v budoucnu.

Takže zábava byla i natáčení? To většinou nebývá.

Jan:
No, jasně že to zas taková zábava nebyla. Já jsem měl nervy v kýblu. Ale jsem rád, že si to holky užívaly.

Vy jako režisér, když teď vidíte film. Je to ten, který se vám rozsvítil v hlavě, když jste jel domů po představení z Nové Paky od Evy?

Jo, já bych řekl, že funguje (ze sálu se ozve potlesk a jásot). Děti tleskají, takže to je super, to je největší satisfakce.

Jak si užíváte tyhle taškařice s publikem?

Eva: Je to pěkná zpětná vazba.

Jan: Tohle je pro mě asi nejvíc, protože jak se chodí do kina míň a míň, tak máte aspoň povědomí o tom, jak film vnímá publikum. Většině těch děcek se to líbí. Problém je, je do kina dostat.

Andílci jsou hotoví, co chystáte dál?

Jan:
Teď na jaře půjde do kin film Děti Nagana, který jsem nerežíroval, ale produkoval a potom budeme točit pohádku. No a po ní přijde dost vážná a temná věc. Film o tom, jak v Bílině parta mladých kluků zavraždila spolužačku. To se bude jmenovat Nelítostně.

Říkal jste film o Naganu?

Jan:
Rozhodně to není jen o olympiádě v roce 1998. Celé se to kolem toho samozřejmě točí, ale na pozadí toho velkolepého turnaje se odehrává příběh o plnění snů. Celé to napsal a režíroval Dan Pánek. V malé kameo roli se tam objeví i Dominik Hašek.

A k té pohádce už máte námět?

Ano, už se píše scénář. Píše ho scénárista Jaroslav Filip podle vlastního námětu. Je to o čertech v dnešní době. Zrovna vyšli ze školy, kde je učili čerti, kteří pamatují baroko a staré doby. A oni vylezou na svět a koukaj a hledaj Dorotu Máchlovou...

Co spolupráce s televizemi?

My většinou s televizemi spolupracujeme až po tom, co film dokončíme. Natáčení je samozřejmě hlavně finančně jednodušší, když tam máte televizi, jenže zároveň do toho filmu pak mluví docela dost lidí, a to mu může uškodit. Já neříkám, že třeba Andílci jsou nějaké výjimečné dílo, ale když je to blbý, tak si za to můžu aspoň sám.

Díky za rozhovor a hodně štěstí.

Martin Šíl