Spojené státy americké očima gymnazistů a gymnazistek z Kadaně
Autoři: Šárka
Hlaváčková a Tomáš Oršulák
Již několik let rozšiřujeme geografický a vzdělávací rozsah zahraničních exkurzí našich studentů a studentek. Za posledních několik let jsme do zahraničí vyjeli např. do výzkumného centra CERN a přitom navštívili řadu dalších zajímavých míst ve Švýcarsku. Ve stejný kalendářní rok (ale na začátku dalšího školního roku) jsme vyrazili do severských států Evropy, kde jsme museli trochu přinutit cestovku, aby s námi nejela jen do svého penzionu ve Švédsku, ale rozšířila nám exkurzi o výlet s přespáním v Norsku včetně návštěvy Osla a jeden den jsme věnovali návštěvě naší partnerské školy ve městě Vara. Předposledním cílem našich poznávacích exkurzí byla Itálie, která byla díky odborníkovi na Itálii a našemu průvodci, Honzovi Losenickému, cestovatelskou bonboniérou, kdy účastníci viděli a ochutnali Itálii tak, jak ji běžně nepoznají.
Zatím naším posledním cílem se staly Spojené státy americké. S nápadem na exkurzi za oceán přišli sami studenti a studentky, a protože jejich nápady rádi realizujeme, pokud je to možné, tak vyučující anglického jazyka dostali za úkol vymyslet exkurzi a případně najít cestovku, která nám udělá exkurzi na míru. Trvalo pár měsíců a Šárka Hlaváčková našla bývalého učitele gymnázia, Jiřího Harajdu, který spolu se svoji ženou pořádá zájezdy za oceán pro školy v Česku, a domluvili jsme se, že jednu udělá i pro nás. Následovalo období schůzek, ladění programu, přihlašování studentů a studentek, hledání termínů, ubytování, letenek a nakonec 21. března v první jarní den vyrazila skupina 48 studentů a studentek spolu se čtyřmi vyučujícími a Jiřím Harajdou na poznávací exkurzi do New Yorku. Je nutno poznamenat, že to byla nejdelší a nejvzdálenější exkurze v historii školy. Jen na cestě tam strávili 16 hodin a uletěli skoro 7 000 km.
Studenti a studentky měli díky exkurzi možnost nahlédnout pod pokličku, jak vypadá život v metropoli USA a zažít na vlastní kůži odlišné socio-kulturní prostředí. I když byla počáteční představa a následný střet s realitou pro některé z nás překvapením, atmosféru města, které nikdy nespí, jsme nasávali plnými doušky a náležitě si vše užili.
Díky využití místní dopravy a přesunům metrem a autobusem z méně známé newyorské části Queens na turisticky známý Manhattan jsme nahlédli do života obyčejných lidí. Měli jsme samozřejmě také možnost si procvičit jazykové dovednosti, přes jednoduchou komunikaci s prodejci a obsluhujícím personálem (překvapivě se velmi hodila i španělština) po pochopení přírodovědeckých, kulturních i historických souvislostí, např. při návštěvě muzeí.
Pro většinu z nás byl velmi silným zážitkem památník útoku na newyorská dvojčata "9/11", kdy pomocí audio-vizuálních efektů jsme byli vtaženi zpět do atmosféry září roku 2001.
Velmi impozantní byly také vyhlídky z mrakodrapů - Edge s prosklenou podlahou, na kterou si odvážlivci i stoupli nebo lehli, One World Trade Center, či Top of the Rock u Rockefellerova centra, který nabídl dechberoucí noční výhled.
Nevšední zážitek nabídla i projížďka na lodi kolem Manhattanu, kdy jsme se kochali výhledy na typický horizont s mrakodrapy a Brooklynský most. Naopak sever Manhattanu nás překvapil svojí opuštěností a skalnatými břehy překvapivě připomínajícími české Slapy.
Před deštěm jsme se schovali do muzeí - obdivovatelé výtvarného umění ocenili návštěvu muzea MoMA, milovníci přírody Přírodovědecké muzeum, zejména 4. patro s kostrami dinosaurů, kdy si připadali jako ve filmu Noc v muzeu, ale oblíbený byl i oceánografický oddíl či pestrobarevné minerály přesahující velikostí dospělého člověka.
Samozřejmě nesměla chybět ikonická Socha svobody, sympatická byla i procházka po High Line, tedy trati bývalé nadzemní dráhy, oázy klidu mezi mrakodrapy, dům Johna Lennona a pietní místo s mozaikou Imagine v Central Parku, burza na Wall Street, Times Square, odpočinková procházka Brooklynem, kostely stojící vedle moderních budov… Zkrátka k vidění toho bylo opravdu mnoho.
Závěrem musíme poděkovat rodičům, kteří tento zážitek svým dětem umožnili a pedagogům, kteří převzali zodpovědnost za různorodou skupinu dětí. Ti nejdůležitější jsou ale jako vždy samotní účastnici exkurze, kteří zvládli náročnou cestu i další cestovatelské strasti, které každou takovou výpravu vždy provázejí, s úsměvem a dobrou náladou.
V neposlední řadě děkujeme panu Harajdovi, který s námi vyrazil do "Velkého jablka", poutavou formou nám přiblížil New York a zprostředkoval tak nepřeberné množství zážitků, ze kterých budeme ještě dlouho čerpat.
Některé z dojmů našich studentů:
Na New Yorku se mi nejvíc líbila architektura budov a jejich rozmanitost. Staře vypadající kostel vedle nově vypadajícího mrakodrapu byla zajímavá kombinace. Taky se mi líbil úžasný výhled z mrakodrapů, a to ve dne i v noci. (Zuzka Kubincová)
New York mě uchvátil svojí velikostí a neskutečnou pestrostí. Od impozantních výhledů z nejvyšších pater mrakodrapů po nemírně půvabný a klidný Brooklyn. Když jsme vystoupali do nejvyššího patra mrakodrapu One World Trade Centre a rozhlédli se kolem dokola, nebyli jsme schopni dohlédnout na část krajiny, která by nebyla zastavěná domy. (Bart Oswald)
První školní zájezd do USA , který nám přinesl nejen nezapomenutelné zážitky, ale i kulturní vzdělání , mimo to nejdůležitější, a to stmelení kolektivu. (Linh Khanh Nguyen)
Hrozně se mi líbil ten vibe New Yorku a moc jsem si to užila. (Kamila Vašíčková)
Lidé v New Yorku si užívají život, a když ne, tak o vás se stejně starat nebudou. Můžete si dělat prakticky, co chcete a oni vás i přesto neřeší, což může být v některých situacích jak výhoda, tak nevýhoda. (Julie Holá)
Zaujala mě ta pestrost, která byla skoro na každém rohu. Každý jedinec si mohl najít to své a právě tomu se věnovat, kdy například na rozích ulic byla k nabídnutí umělecká díla. (Julie Hrbková)
Bylo pro mě zajímavé vidět všudypřítomný vývoj města (co se týče výškových budov). Jako nejvíce fascinující pro mě byl noční výhled na NY z Rockefellerova mrakodrapu. (Martin Oršulák)
Nejvíc se mi líbil World Trade Center, Muzeum Přírodovědy a Times Square. Na WTC mě překvapila velikost památníků a One World Trade Center, v muzeu se mi moc líbila výstava minerálů a drahokamů, kde měli ty největší geody světa. Na Times Square to bylo plné billboardů, světel a hlavně lidí. Pro mě to bylo nejvíc živé místo, které jsem mohl kdy navštívit. (Václav Vozár)
Nejvíce se mi líbil Edge. Kombinace nákupního centra, moderního paneláku a kolem nádherné Hudson Yards byla taková třešnička výletu. NYC se říká Salad Bowl a je to na 100% pravda. Hrozně moc národností, jazyků, lidí, kultur, různého jídla a pití. Líbilo se mi muzeum 9/11, asi se to nedá popsat, člověk tam opravdu musí zajet a podívat se. Z fotek se nedá předat ta atmosféra. Samotnou mě udivuje, jak moc jsem byla unešená z Burzy na Wall Street. Takové římské cosi uprostřed paneláků s tak důležitou historií pro mě bylo prostě skvělé. (Petra Hájková)
Další postřehy:
Nejvíc mě šokovalo, jak moc musí dávat pozor na bezpečnost. Předem jsem věděl, že s tím mají problémy, ale mít v skoro každé budově bezpečnostní prohlídky je pro mě šílené.
Velmi odlišné od Evropy, docela culture shock. Všechno o 50% sladší. Překvapili mě, že mají všude napsané kalorie, ale ceny chybí.
Šokoval mě neekolický přístup ke všemu. Z toho co jsme ochutnali, se za dobré peníze najíte většinou jen ve fastfoodech. Což je dobré jeden, dva dny, ale potom už prahnete po svíčkové..
Jídlo bylo super, teda až na to že to bylo tak mastné, že jsem asi dostala roční dávku za týden a to jen ze snídaní.
Co se jídla týká, bylo skvělá tamní různorodost. Dalo se najít chutné a ani ne tak drahé jídlo od pizzy a hamburgeru, až po kari či židovskou kuchyni.
Překvapilo mě, že je jim tak nějak všechno jedno. Například jednu cestu metrem, kterou jsme si s kamarády velmi užili, protože jsme se celou dobu smáli, tak nám nikdo nic hnusného neřekl nebo na nás nijak zle nekoukal. Dokonce, když jeden pán poté vystupoval, tak nám náš smích pochválil, následně se na nás dvě paní v metru mile usmály. Jsem skoro přesvědčená, že v metru v Praze by nás tak akorát někdo okřikl nebo by lidé ,,házeli" nepříjemné pohledy.
Během celého pobytu jsem přemýšlela, zda bych si dokázala představit každodenní život v NY. Došla jsem k závěru, že nikoli. Nezvládla bych žít v takovém každodenním ruchu a přelidnění.
Do teď si neuvědomuji, že jsme skutečně odcestovali do Ameriky, celé mi to totiž přijde neskutečné a neuvěřitelné. Jsem vděčná, že se taková možnost u nás na škole poskytla. Osobně si myslím, že to pro nás všechny byl nepopsatelný zážitek a že jsme si přivezli spoustu nezapomenutelných vzpomínek.